Něco málo o mně

Jmenuju se Honza a už pár let žiju v Praze společně se svojí ženou Pájou, synkem Samíkem a dvojčátky Aničkou a Emičkou.

Pocházím sice z Hradce Králové, ale většinu života jsem prožil na vesnici v naší rodinné pekárně. Do Prahy jsem se naplavil za Pájou, která tu studovala, abych si dodělal školu a celkově začal znovu.

A jak se to podařilo? To posuďte sami. 🙂

Z nuly na sto za tři roky

Naočkovaný názorem svých rodičů jsem se dlouho srdnatě bránil představě, že zrovna já bych mohl někdy něco dokázat. Pája mi ale tak dlouho opakovala opak, až jsem jí uvěřil. Pak už to šlo ráz naráz. Přestěhoval jsem se do Prahy, dodělal si maturu na elektrotechnice, oženil se a společně jsme si pořídili bydlení.

Táta na plný úvazek

Pak přišel na svět Samík. Prvních pár měsíců proječel kvůli kolikám, pozdějc už to bylo lepší a řval jen z nudy. Pája s ním vydržela doma půl roku, ale pak se jí začalo rozjíždět podnikání a na rodičáku jsme se prohodili. A světe, div se, všichni jsme od té doby spokojenější.

Tři děti stačí, drahoušku

Oba jsme si vždycky přáli dvě děti. „A není to málo, Antone Pavloviči?“ řekl škodolibě osud a nadělil nám multipack. Tak jsme začali řešit klasickou nerudovskou: kam s ním. Ale všechno jde, když musí. 🙂 Pája úspěšně protrpěla těhotenství až do konce a najednou nás bylo pět.

Co s volným časem?

Co vám mám povídat, s dvojčaty je to lebeda. 😀 A když se přidá ještě třetí torpédo, jsem na Chocholouška. Ale nějak to dáváme. Levou zadní, říká Pája. A abych se prý zbytečně nenudil, tak si mám psát blog. No, tady ho máte.

Otázky a odpovědi

Chcete se dozvědět něco konkrétního? Směle do toho!
Odpověď přidám přímo sem.

Zeptat se na něco

Bez čeho nemůžu žít?

Bez svojí rodiny. No fakt, to si neumím vůbec představit.

Ideální večer?

Dobrá véča, sklenka kvalitního červeného, spokojeně spící děti a film / hra na PC / čtení / nicnedělání s manželkou.
Kytarovka u ohýnku s rodinou a kamarády. A to i když zpívám jak mrouskající kočka a hrát umím jen na nervy. Ale zase fakt dobře. 🙂
Pohoda u deskovek s Pájou a podobně postiženými nadšenci.

Nejoblíbenější jídlo?

Jsem fanoušek (a zároveň po těch letech i mistr) šafránového rizota, s Pájou ho jíme v podstatě obden.

Nejlepší film?

Pán Prstenů, bez debat. Všechny tři části.

Nejděsivější horor?

O třinácti tchyních od Járy Cimrmana. 🙂
(Moje skvělá tchyňka Janička jistě odpustí…)

Do jaké bradavické koleje pasuju?

Mrzimor. A info pro všechny Zmijozely: Moje kolej je stejně dobrá jako vaše! 🙂

Oblíbená deskovka?

Tady vítěze nemám. Activity, Dixit, Krycí jména, Alias, Pán Prstenů: Putování po Středozemi, Dostihy a sázky… atakdále atakdále.

Můj cestovatelský sen?

Rád bych se mrknul na Nový Zéland a do Anglie.

Moje neřest?

Arašídové máslo. To nakupujem po kilech. Bez nadsázky.
(Páje ani dětem naštěstí nechutná, muhehe.)

Čeho se bojím?

Že se mi tohle všechno jen zdá a ve skutečnosti jsem pořád osmnáctiletej floutek, co usnul v hospodě na supermana a ve snu fantazíruje o opravdovým životě.

Trocha statistiky

Čísla nelžou! A občas můžou fungovat jako skvělá antikoncepce. Jak jsem na tom?